Srpen 2014

Ztracené vzpomínky

25. srpna 2014 v 15:05 | Ʈɛʀʊɢ |  Témata týdne
Když o tom tak přemýšlím, právě toto téma je pro mě poměrně strašidelné. Z duše nenávidím pocit, když si nepamatuju, co jsem kdy dělala. Jsem si vědoma toho, že to u mě skoro hraničí s posedlostí a perfekcionismem.
Tady jsou důkazy: neumím spát v dopravních prostředcích (co kdyby mi něco uniklo), nepiju alkohol (představa, že by si mé okolí pamatovalo moje případné nemístné chování mě děsí) a, abych si alespoň částečně svoje vzpomínky pojistila před ztrátou, píšu si každý večer deník. Ano, jsem asi trochu vyšinutá.
I přes má protiztrátová opatření se samozřejmě najde spousta událostí, které se mi z hlavy vypaří. A je to dobře. Pokud zmízí vzpomínka negativní, určitě jejího odchodu z paměti litovat nebudu a pokud přijdu o vzpomínku veselou, jsem často příjemně překvapená, když ji někdo z okolí po letech vytáhne, ať už se mi taky vybaví či nikoli.
Uvědomuju si, jaké štěstí má moje sestra. Vlastní paměť zážitkovou, takže má, i když je mladší, vzpomínky z dob, z kterých já nepamatuju skoro nic, sešity si ve škole prakticky nepíše, a přesto si dost věcí pamatuje. Já si musím psát v podstatě každé slovo, pokud o se k informaci nebo vzpomínce chci ještě někdy prohrabat.
Asi je jasné, že pro mě není moc protivnějších a smutnějších věcí, než najít v deníku pod hledaným datem prázdné řádky a prohlásit vzpomínky nějakého dne za ztracené.

Oblíbená píseň

17. srpna 2014 v 14:54 | Ʈɛʀʊɢ |  Témata týdne
Otázku ,,Jaká je tvá oblíbená píseň? " odjakživa řadím mezi velmi podlé otázky. Jednak proto, že poslouchám písně jihoevropských a jihoamerických interpretů, které ve zdejších končinách 99.9 % lidí nezná, a zadruhé proto, že mám oblíbených písní zhruba několik desítek.
Schválně, říkají vám něco jména jako Roby Santini, Matteo Tarantino, Omar Lambertini nebo Mister Max ? Hádám, že ne.Smějící se
Oblíbené písně mají u mě zpravidla různou dobu oblíbenosti, některé se oposlouchají po měsíci, některé po roce, některé po dvou...a jen pár vyvolených jsem ochotna pustit do ucha i po šesti a více letech. Mezi ty posledně zmíněné patří Exitos de Siempre od Alquimia La Sonora del XXI, Bomba od King Africa, Cannabis od Ska-P, Clandestino od Manu Chao, De Ce Plang Chitarele od O-Zone a jistě další, které mi teď vypadly.
Třetím rokem jsem velkým fanouškem italské pěvecké soutěže pro děti "Lo Zecchino d'Oro", o které se mimochodem chystám tvořit svou maturitní práci a která letos v listopadu bude mít již 57. ročník. I když si, jako italštinář samouk, dokážu odvodit, že písně (nečekaně) pojednávají o rozličných infantilních tématech od kývajícího se mléčného zubu, přes dilema, jak (a co) že to vlastně dělá krokodýl, až po neskutečně špinavého kocoura nepoužívajícího šampón, mají, alespoň pro mě, velmi pěkné melodie a osobité kouzlo, dané často charakterem svého malého interpreta. Právě z těchto několika stovek italských i mezinárodních písní mě jich už uchvátilo určitě několik desítek, takže se výběr oblíbených či nejoblíbenějších písní pro mě ještě ztížil.
A to jsem ještě nezmínila, že umím text asi každého druhého hitu od Těžkýho Pokondra...